Na hřbitově...
Potřebovala jsem sehnat nějaké fotky...přihlásila jsem se do fotografické soutěže a nějak se to zvrtlo a já musela za týden sehnat a vyvolat fotky...no jo, jenže....
Tak jsem se vypravila ven...Šla jsem se podívat na naši kapličku a začala jsem fotit...Potom jsem přišla až ke hřbitovu a zašla jsem se tam podívat...Byla jsem tam za M....moc jsem ji neznala ale i tak jsem ji měla moc ráda. Byla úplné sluníčko, plná života a radosti...a byla moc krásná. No jo jednou jsem se jí smála, že neumí chodit na podpatcích ale už jsem se jí za to omlouvala...Doufám že mě slyšela...
No a začala jsem přemýšlet...potkáváme spoustu lidí a říkáme si...jejda ti jsou šťastní...a v tu chvíli jsem to pochopila. Víte, občas mám takový pocit, že i když je nás na této planetě spousta, lidé prochází kolem vás...Vy se smějete...přesto vás uvnitř něco žere, dere se to ven a taky to občas vyleze. Nějaká depka, není vždy hrozná, možná se nechci trápit se starostmi tak je schovám a chvíli žiju jak se dá...ale ony vylezou, dohoní vás...Nesmí se před nimi utíkat. Dejte druhým najevo že je máte rádi, ať nejsou sami...
Pro vzpomínku na milou a veselou M.